12.5. Městské divadlo Brno, ČS  20:00 - 21:30
Divadlo v Dlouhé

Hovory na útěku

Koupit Festival pass DSB

Autor: Bertolt Brecht
Překlad: Rudolf Vápeník  
Úprava: Miroslav Hanuš, Kateřina Šavlíková  
Režie: Miroslav Hanuš, Jan Borna  
Dramaturgie: Kateřina Šavlíková  
Hudba: Tiger Lillies, (Martyn Jacques a Misery Guts Music Ltd., Londýn) a Milan Potoček  
Texty songů: Miroslav Hanuš  
Hudební úprava a nastudování: Milan Potoček  
Scéna: Jaroslav Milfajt  
Kostýmy a masky: Hana Fischerová  
Pohybová spolupráce: Jana Hanušová  
Pěvecké vedení: Petra Kohoutová

Délka představení: 1h 30min bez pauzy

Obsazení:
Oto: Miloš Kopečný    
Wintr: Miroslav Hanuš    
Velká žena: Eva Hacurová    
Malá žena: Magdalena Zimová    
Světlovlasá žena: Veronika Lazorčáková    
Muž bez vlasů: Martin Matejka    
Muž s vlasy: Jan Meduna    
piano, klarinet: Milan Potoček    
kontrabas: Jan Buble    
akordeon: Slávek Brabec    
akordeon: František Tomášek    
bicí: Tomáš Makovský    

Začíná to skoro jako anekdota. Potkají se dva… kteří odešli ze země, kde se nedalo žít, a hledají místo, kde by se žít dalo. Hovory dvou mužů (Miroslav Hanuš a Miloš Kopečný) tvoří intelektuální rovinu inscenace, v ostrém protikladu k ní stojí rovina hudební, tentokrát krajně brutální – songy Tiger Lillies v podání herců (Eva Hacurová, Veronika Lazorčáková, Magdalena Zimová, Martin Matejka a Jan Meduna) za doprovodu profesionálních hudebníků (Milan Potoček, Jan Buble, Slávek Brabec nebo František Tomášek a Tomáš Makovský). Hraje se v komorní úpravě s diváky na jevišti.

Pokud Tiger Lillies neznáte, poslechněte si třeba píseň Bully Boys...

Všecka tráva už je spasena

Ano, moji milí, všecka tráva už je spasena
A na kontinentech se proslýchá, že život už není
Hoden toho, abychom jej žili.
Rasy jsou staré, nic už se od nich nedá očekávat
Planeta se točí a točí a je ohryzaná
Všemu je konec, nějakou dobu se o tom ještě bude klábosit
Jsme pouze pozdní pokoleníčko očitých svědků
A této epoše se bude říkat:
Gumová.

Čas čekání (na pas? na odsunutí jinam? na změnu poměrů doma?) vyplňují naši dva muži rozhovorem na pokračování, baví se o tématech, která je pálí, která visí ve vzduchu. Jejich rozhovor skončí stejně neplánovaně, jako začal. Prostě proto, že se připozdilo, nebo musejí opustit svoje dočasné útočiště. K žádnému podstatnému závěru svojí debatou ani nedojdou. Možná to bude chvílemi dokonce vypadat jako náhodný výsek nekonečného dialogu, který vede každý sám se sebou, ve své hlavě. Ale přesto je důležité, že leccos bylo vysloveno.